Waldorfská pedagogika
Vychází z antroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861– 1925). Všímá si zákonitostí vývojových kroků dítěte, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu, jeho schopnosti učit se.
Od roku 1919 už vznikly na světě tisíce pedagogických zařízení tohoto zaměření.
Na výchovu je ve waldorfských školách (WŠ) nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti.
Vedle tradičního obsahu a předmětů má WŠ zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech.
Vedle „tradičních“ předmětů je součástí výuky např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví či zeměměřičství. Každé dítě může najít v učebním plánu něco, v čem má šanci vyniknout. Žádný předmět není nadřazován.
Důraz je kladen na vzájemnou spolupráci žáků, učitelů i rodičů.
Děti nejsou známkovány, na konci roku obdrží slovní hodnocení.
Snahou je dosáhnout souladu mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami.
Běžné učebnice jsou nahrazovány materiály, jež si vytváří učitel. V metodách, jimiž učitelé WŠ uvádějí žáky do učiva, hraje důležitou roli i obraz, rytmus a pohyb.
Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v takzvaných epochách– dvouhodinových vyučovacích blocích. Ty se dál dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Blok je monotematický; po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí dané téma.
Více o waldorfské pedagogice lze najít na iwaldorf.cz